Ještě předtím, než se vůbec pokusím popsat jeho tvorbu, musím poznamenat, že všechny jeho díla jsou ručně namalovaná. Žilda nepoužívá žádné šablony, nebo cokoliv, co by mu pomohlo svá díla reprodukovat rychleji (I přesto, že některá díla vytváří ve větších seriích…).Když jsem si prošel veškerou dostupnou fotodokumetaci jeho práce, a posléze jsem si v interview arrested motion přečetl tuto informaci, nemohl jsem tomu uvěřit. Žilda maluje na jednoduchý plakátový papír, který snadno podléhá vnějším podmínkám a tak se jeho snažení (které je mnohonásobně vyšší, než u umělců, co používají šablony), podle mého názoru, podobá trpělivosti a klidu lidí, co vytvářejí a posléze jedním šmahem ničí mandaly…

Žilda pochází z Rennes, západofrancouzského města. Podle svých slov ukončil školu dříve, aby mohl cestovat po světě. Po dobu svých toulek vystřídal hned několik životních rolí: byl žebrákem, anarchistou, aktivistou a delší dobu nedělal kvůli svým depresím skoro nic…Mimo jiné pracoval jednu dobu jako knihovník. Až posléze se začal věnovat umění a v současnosti žije z toho, co se mu podaří prodat.

Nevím, jestli jeho posedlost starými mistry a polozapomenutými technikami začala právě v knihovně, kde pracoval, nebo jestli jedním ze spouštěcích mechanismů v jeho hlavě pro tento zápal nebyl pohled na jedno z mála děl zapomenutého mistra francouzského street artu Ernesta Pignona Ernesta (mimochodem, o tomto pánovi vám napíšu v nejbližší době…ostatně, poté, co jsem shlédl jeho tvorbu, ani nemám jinou volbu). Kromě motivů dávno zapomenutých linorytů a dekorativních skulptur především 18. a 19. století, se Žilda také věnuje malování podle předloh zašlých fotografií klasických předválečných filmů, ztvárňuje svoje přátele a postavy, které zasazuje do jejich přirozeného prostředí. Například v Říme nalepil na zašlé stěny portréty Pasoliniho, Adele Cambria, a dalších. Včetně filmových postav jako je Stelle.

Ačkoliv v 18. a 19. století vznikaly linority a dekorativní malby ve stejné kvantitě jako dnes například komiksy, Žildova trpělivost a smysl pro detail a především místa, která si vybírá pro své exponáty, dodávají těmto motivům nový a podle mého názoru mnohem krásnější život.

 Jestliže se někteří street artisté hlásí k pop artu, Royi Lichtensteinovi a dalším a tento umělecký směr se snaží posouvat dál a jistým způsobem se jej neustále snaží resuscitovat, umělci jako Žilda, Luca Maleonte, Ender a další nacházejí skutečně mrtvá a zapomenutá díla a přivádějí je zpátky do nového života a rozměru…Na rozdíl například od Fakovy tvorby (http://www.flickr.com/photos/lype/with/3438567107/)  je Žildův tvůrčí směr promyšlený, duchaplný a nějakým záhadným způsobem se vám pohled na jeho dílo zavrtá do hlavy a od té chvíle ji neopustí.

Možná to není jen tématikou a výběrem motivů, ale i samotným neuvěřitelným množstvím úsilí, které tento umělec do své práce vkládá. Je to kombinace nového umění, které přivádí zpátky to staré a mrtvé na místech, která se spojují s vylepeným dílem v konkrétní symbióze.

V poslední době zaplavily blogy neutuchajících pátračů po něčem zásadním a neopakovatelném Žildovy díla, která vylepil na severu Francie v přístavu Lorient…Můžete se sami podívat na http://artchival.proboards.com/index.cgi?board=streetart&action=display&thread=3175 v dolní části stránky…Vytvořil několik děl společně s umělcem Ra, který žildovu preciznost vyvažuje a doplňuje instinktivní malbou, která se tak trošku svými tahy a agresí podobá tvorbě Vincenta van Gogha.

V současnosti připravuje další tématické výlepy, zatím zmínil jen, že bude umisťovat svá díla na téma Ovidiových Metamorfóz po celé Evropě…Společně s dalšími umělci organizuje akci jménem Palimpsest v jeho rodném Rennes. Pozvaní budou vytvářet pod Žildovým manifestem, jenž mluví za všechny:

,,(…) We are from Rennes, Paris, Rome, Torino, Chicago, Mulhouse… , we want the walls to talk, to tell a story, a story that stands in the long run and stays in the memory: ‘street art Scheherazades’, we are well aware that stories protect from boredom and oblivion.´´

 Žildovy stránky:

http://zildastreetart.blogspot.com/

Žildův Flickr:

http://www.flickr.com/photos/zilda/

Palimpsest:

http://palimpseste-rennes.blogspot.com/

Interview na Arrested Motion:

http://arrestedmotion.com/2010/05/interview-zilda/

Podle toho, co o sobě sami píšou na svých webových stránkách, se toho památného dne, před pěti lety, shodli na tom, že je v podstatě fyzicky nemožné vytvářet kontinuálně velkoplošné nástěnné malby…Možná to ale ve skutečnosti mohlo tenkrát vypadat tak, že díky tomu, že John dostal finanční grant od Minnesota State Arts Board, oslovil svého kamaráda Mikea, se kterým v té době měl společné studio, na spolupráci a od té doby dodnes společně tvoří a stojí to za to.

Jistým způsobem je Broken Crow ideálním příkladem kolektivního a přátelského uměleckého dua, které společně funguje na velkých projektech a zároveň každý z nich má tvůrčí svobodu na vytváření vlastních děl. Nicméně je na jednotlivých obrazech vidět (alespoň podle mého názoru), že se poměrně hezkým způsobem navzájem doplňují a obohacují…

Oba v současnosti žijí a tvoří v Minnesotě, Minneapolis, kde také vytvořili svojí první velikou malbu na fasádu domu, kde sídlí salon krásy Stella. Touto malbou začíná i tento příspěvek.(Mimochodem, podíval jsem se na stránky tohoto salónu a dozvěděl jsem se, že v současnosti sbírají peníze na další nástěnnou malbu od Broken Crow. Takže kdybyste si přáli vidět další úžasné dílo tohoto dua, tak se podívejte a podpořte Stellu na: http://stellamural.blogspot.com/).

Prakticky celou jejich tvorbu, už od začátku, doprovází kolouch (trošku se podobá Bambimu, ale to by asi napadlo každého z nás u jakéhokoliv koloucha…) a pravidelně se objevuje i na jejich dalších malbách. John a Mike definují svoji tvorbu jako kombinaci a dialog mezi prozíravostí a spontánností, agresivním animálnem a uklidněným přístupem. Soustřeďují se na především na zvířata, a další tvory, které se pohybují někde na rozmezí animálna a lidského těla, která přinášejí a vkládají do urbanizačního prostoru,…

Ze zásadních výstav, na kterých participovali, musím zmínit alespoň Broken Horse. V Brooklynu NY se na této výstavě setkal Logan Hicks a.k.a. Work Horse s tímto badart duem. Participovali také na slavném Cans festival v roce 2008, a malovali vedle dalších velkých jmen na Festivalu The GREAToutDOORS v NY. V současnosti vytvořili několik nádherných maleb v Gambii v rámci projektu The Wide open Walls, společně s Eelusem, Lucy McLauchlan nebo Loganem Hicksem. Mimojiné projeli skoro celé Spojené státy, Evropu a všude, kde to šlo, něco namalovali (alespoň, tak to píšou na stránkách…). A hlavně pořád tvoří na ulicích Minneapolisu, které je jim za jejich umění očividně vděčné…

Není až tak zásadní popisovat rozdíl mezi tvorbou Johna a Mikea. Domnívám se, že první zmíněný pán do jisté míry určil jejich tvorbě základní styl, který ale do velké míry zmutoval jejich společným uvažováním a kompromisy, ke kterým každá kolektivní práce musí tak nebo tak dojít…Podívejte se sami na jejich jednotlivé malby…a vzdychejte blahem!

Broken crow web:

http://www.brokencrow.com/

Broken crow Flickr:

http://www.flickr.com/photos/brokencrow/

Podívejte se určitě na přátele Broken Crow:

http://www.brokencrow.com/friends

The Wide open Walls:

http://wideopenwalls.wordpress.com/artists/broken-crow/

Jen krátce o všech událostech, které středeční noci předcházely a o samotném festivalu: Jen několik dní před začátkem Best of, nás oslovila Markéta z Fřeshe, jestli bychom se nechtěli této akce zúčastnit. Ačkoliv jsme měli na přípravu jen opravdu málo času, pracovali jsme dnem i nocí, abychom pro Fřesh něco vytvořili. Nejenom proto, že se snažíme malovat na co nejvíce místech a v rámci co nejzajímavějších akcí, ale také proto, že jsme celou naši veřejnou existenci začínali Fřesh Fl´eshem (viz.: první příspěvek v této rubrice a http://www.freshflesh.cz/) a máme k této zvláštní a interesantní kulturní platformě své nostalgické vzpomínky… Kromě Markéty nám ještě přímo na místě strašně moc pomohl Tomáš Krejča, hlavní koordinátor festivalu a také Marie Langrová, která nám poslala svoje úžasné fotky. Všem moc děkujeme za pomoc…

Otevřený Žižkov je festivalem mnoha žánrů umění a kultury, většinu informací o něm naleznete přímo na oficiálních stránkách festivalu: http://www.otevrenyzizkov.cz/. Je organizován občanským sdružením Progressio (http://www.progressio.cz/about.htm), které podle svých slov je sdružením mladých lidí, kteří ,,se rozhodli být aktivní a přínosní pro naši společnost´´ a proto se především na Žižkově snaží organizovat nejrůznější kulturní eventy a tím celou Prahu 3 oživit. Progressio proto, že ,,pokrok, progresivita, postup vpřed!´´

Pro Fřesh jsme připravili obraz, který jsme si nazvali ,,Utrpení´´. Je prvním dílem, které jsme koncipovali jako kombinaci koláže a nastříkaného obrazu, grafiky. Celé dílo vypovídá o utrpení a bolesti, které doprovázely druhou světovou válku. Jedním z důvodů, proč jsme vytvořili zrovna ,,Utrpení´´, je naše kolektivní zjištění, že lidstvo má na jednu stranu úžasnou schopnost zapomínat všechno bolestivé a nepříjemné. Což je jistým způsobem součástí poválečného celospolečenského hojení krvácejících válečných ran, ale na druhou stranu je také jedním z důvodů, proč někteří z nás zapomínají a mění si minulost tak, jak si ji sami představují. 

Nezdá se vám, že je to jistým způsobem absurdní, měnit něco tak očividného a obludného jako je například role nacistického Třetí říše v celém dění druhé světové války?

Jako ústřední motiv jsme nalezli fotografii zhrouceného mladého vojína, který procházel jako předsunutá hlídka frontu na východě…Je pro nás dokonalým symbolem našich vlastních pocitů, které jsme měli po několika týdnech hledání nejrůznějších fotografií pro účely vytvoření expozice na Freeze festu…Mimochodem, tento obraz jsme posléze odvezli do Milovic a tam jej společně s dalšími vystavili…

Mimochodem, jeho tvorbu si můžete v hotovém nastříkaném výsledku krásně srovnat s prací Logana Hickse v případě jednoho obrazu z metra…Luca: http://www.flickr.com/photos/99152620@N00/334002592/ a Logan Hicks: http://saboblog.files.wordpress.com/2009/12/logan-hicks-facing-it-head-on.jpg

Je mnoho témat, na které se Maleonteho umělecký záběr soustřeďuje. Stejně jako už zmíněný Hicks je očividně fascinován architekturou a dávno zapomenutými kouty nejen jeho rodné Itálie (více naleznete na jeho Flickr profilu). Mimojiné také pracoval několik měsíců na velké instalaci, která se objevila na Piazza di Spagna před dvěma lety. Na tmavé desky orámované dekorativním vzorem nalepil několik předem nastříkaných plakátů větších rozměrů, které zobrazovaly anatomické kresby několika částí lidského těla. (více naleznete na: http://streetanatomy.com/2008/11/20/anatomical-street-art-in-the-piazza-di-spagna/).

Většina jeho obrazů je vytvořena základními odstíny černé a bílé. Myslím, že nepoužívá příliš jednotlivé vrstvení několika barev na jednu šablonu, spíše používá jen několik základních odstínů, které každý z nás může zakoupit v obchodě.  (Tuto informaci opírám o poznání z jedné jeho fotografie na Flickr, která zobrazuje jednotlivé odstíny ve sprejích a na základě videa, které je přiložené na konci článku…)  O to jsou jeho díla kontrastnější a zajímavější.

Kromě mnoha kolektivních výstav, kterých se Maleonte v posledních několika letech zúčastnil, vytvořil několik vlastních instalací a sérií obrazů. Jeho zatím poslední výstavou byla expozice s názvem Luca Maleonte Handcut, která se objevila v Bergamo.

Většinu obrazů, které vytvořil v rámci kolektivních výstav, můžete naleznout na jeho blogspot profilu:

http://lucamaleonte.blogspot.com/

nebo na myspace: http://www.myspace.com/lucamaleonte

Většinu fotografií s komentáři naleznete na Flickr: http://www.flickr.com/photos/lucamaleonte/

Pokud vás zajímá, jak svoje šablony vytváří, tak se rozhodně podívejte na:

http://www.flickr.com/photos/lucamaleonte/3900155746/

Více fotogarfií a plakátů akcí, kterých se zúčastnil, najdete na:

http://www.fotolog.com/maleonte/82971506

Stain se stal spolu s dalšími, obětí ohromné vlny graffiti, která se přelila přes celé státy na začátku 80. let. Postupně se od graffiti dostal ke grafice, na střední škole v jeho rodném Baltimoru si zkusil sítotisk (některé jeho sítotisky si můžete zakoupit…viz. odkazy na konci příspěvku) a od této techniky je to jen krůček k vytváření pevných šablon…Je jedním z ,,veteránů´´ streetartu.

Na rozdíl od většiny umělců tohoto žánru umění, je jeho tvorba do velké míry konstatní ve společném prvku, jenž všechny jeho obrazy a nástěnné malby spojuje. Stain se považuje za pokračovatele Amerického sociálního umění, jeho cílem je podle jeho slov: ,,Ukázat na světle příběhy často přehlížených a zapomenutých jedinců ve společnosti…´´ 

Ze všech kolektivních výstav, kterých se tento umělec zúčastnil, bych nejraději napsal alespoň polovinu všeho, co vytvořil, nicméně většinu můžete naleznout na jeho blogu. Zmíním jen jednu jménem ,,Rooms´´ v prostoru Scion L.A., kde si každý z pozvaných umělců  mohl vytvořit svůj vlastní pokoj…

Chris Stain´s blog:

http://www.chrisstain.com/

Stainovy sítotisky:

http://chrisstain.bigcartel.com/

nebo:

http://www.justseeds.org/artists/chris_stain/

Paris 2007:

http://www.youtube.com/watch?v=5IXPyuizY0g&feature=related

The Rooms v prostoru Scion:

http://www.scion.com/space/virtual_gallery.html#num=1&id=rooms

Chris Stain´s introduction:

http://www.woostercollective.com/2010/10/chris_stain_an_introduction.html

Jeho práce je ohromně všestranná. Od vylepování fotografií na ulicích, přes dokonalou práci se šablonami, až po grafický design a participaci na dekoracích belgické divadelní scény. V roce 2006 společně s Pisa73 vytvořil stencil projekt ,,Spaces 4 Rent¨¨, který přímo reagoval a ironizoval hysterii, která se děla okolo FIFA světového poháru v té době. jednoduše na veškerou špínu a přebytečné a vyhozené věci na ulicích nastříkali výzvy, podobné těm, které vidíme na bytech a domech k pronájmu.

Pokud se podíváte na Evolovy oficiální stránky, tak o jeho práci zjistíte paradoxně o poznání méně, než když si vyhradíte jeden den a prohlídnete si alespoň polovinu fotogafií, které uveřejňuje na svém Flickr profilu…tam je myslím z větší části snad všechno, co Evola zaujalo, nebo na čem pracoval.

V poslední době je na desítkách internetových stránek o designu a street artu jméno Evol uveřejněno v souvislosti s jeho posledním projektem s příznačným názvem ,,buildings´´. Obecně je na jeho tvorbě vidět fascinace architekturou a urbanizací. Kromě pouličních přeměn především elektrických rozváděcích skříní vytvořil v galerii vlastní ponuré město a v jedné opuštěné budově bývalých jatek s odkrytými základy nastříkal několik betonových bloků, které jsou na první pohled dokonale podobné několika sídlištím především na východ od nás…

Evolovy oficiální stránky:

http://www.evoltaste.com/

Evolův Flickr:

http://www.flickr.com/photos/evoldaily/

Making-of Evol:

http://www.urbanartcore.eu/evol-stencil-art/

El Mac je jedním z nejskloňovanějších jmen graffiti světa posledních deseti let. Ačkoliv musím přiznat, že se ve stovkách, tisících jmen a děl graffiti příliš nevyznám, jsem přesvědčen, že existuje jen velmi malá skupina graffiti umělců, kteří jsou schopni namalovat bez chyby sprejem studii jedné části lidského těla, nebo samotnou lidskou tvář, která by nebyla zdeformovaná technikou, nebo umělcovým záměrem.

Tímto sdělením se samozřejmě nepokouším jakkoli bagatelizovat snažení většího množství pouličních umělců,… Každý má absolutní svobodu v tom, co chce vytvářet, a já mu ji samozřejmě neberu. Jen si představte graffjam, kde by museli všichni umělci (kteří normálně malují jen čistě graffiti) malovat lidské tváře, nebo alespoň části těla. Obávám se, že by to bylo z větší části dokonalé fiasko…

El Mac (Pravým jménem Miles ¨Mac¨ MacGregor)  se narodil v roce 1980 v LA, do rodiny inženýra a umělkyně. Už od raného dětství se soustřeďuje na studie lidského těla a postupně se zdokonaluje natolik, že začíná kreslit portréty. Už jako teenager se pohybuje po ulicích Phoenixu, fotí a doma kreslí tváře kolemjdoucích. Hledá zásadní archetypy místních menšin, chicanos kulturu, pouliční rozmanitosti, které přinášejí staronové civilizace v rámci Spojených států. Posléze se soustřeďuje na díla mistrů malby a postupně jejich díla kopíruje, některé se snaží reflektovat vlastním způsobem v podobě akrylátových maleb, některé jen zanechává ve svém sešitu jako kresby. V jeho krátkém životopise, který naleznete na internetových stránkách (…,který je uvedený na konci příspěvku.) jsou uvedena tři základní jména Macových vzorů: Caravaggio, Mucha a Vermeer.

Zkouší si jednotlivé techniky, od kresby se dostává k malbě, a od štětců se posunuje ke sprejům a graffiti. V druhé polovině devadesátých let minulého století začíná interpretovat velké polozapomenuté mistry malby technikou nástřiku. V roce 2003 dostal od Groeninge Museum v Bruggách možnost kopírovat v novém duchu vlámské mistry a od té doby objíždí celý svět a vytváří ohromné malby. Je nepsaným mistrem fatcapu, s jehož pomocí vytváří dokonalé linie, stínuje a dokresluje. Jistým způsobem vytváří graffiti vrstevnice…

I just really love to make art…to create…it’s very satisfying. Pushing around colours to make images that communicate something to other people. It feels like I’m doing something important, like I’m fulfilling some kind of duty. I feel like making art is some way of rising above basic instincts towards survival and reproduction, and trying to connect with the spiritual.” -El Mac.

Už několik let maluje ve větší míře společně s grafikem a umělcem Retna, který doprovází Macovy zvláštní aerosolové malby svým písmem a grafickými vzory. V roce 2008 vytvořili společně ohromné dílo na zdi Denverské botanické zahrady, spolupracovali také na větším množství nástěnných maleb po celém světě. Jeho umění se objevilo na obálce Format magazínu, v roce 2009 se objevila souborná výstava jeho děl v galerii Fifty24SF v San Franciscu, v jejímž průběhu se všechna vystavená díla prodala. Tři roky po sobě se účastnil jedné z největší a nejprestižnější přehlídky mladého umění spojených států v Miami, jménem Art Basel Miami. Před rokem vydalo nakladatelství Upper Playground/Gingko Press knihu o Macovi a Retna a na začátku tohoto roku se ve Španělsku objevily spreje s macovým designem. Jeho zatím poslední participací je ohromná malba v Monterrey v Mexiku, pro muzeum současného umění (MARCO) v rámci projektu Seres Queridos. V současné době maluje především ve Phoenixu a v Los Angeles.

Odkazy:

oficiální stránky El Maca:

http://elmac.net/

http://mac-arte.blogspot.com/

rozhovor s El Macem:

http://www.juxtapoz.com/Features/back-talk-with-mac

Další:

http://www.artbaselmiamibeach.com/

http://www.gingkopress.com/05-str/alianza-mac-and-retna.html

http://paulbaines.co.uk/2009/11/obey-el-mac/

Dvanáctý ročník přináší 218 prezentací novinek designu, výstav, módních přehlídek a přednášek na 40 místech v Praze, v galeriích, výstavních síních i prestižních obchodech se špičkovým designem a módou. Veškeré dění se v letošním roce koná ve třech základních zónách již tradičně spojených s designem v Praze – v Holešovicích, Karlíně a na Starém a Novém Městě. V Holešovicích pak naleznete dosud největší Superstudio Designbloku a to v budově Bubenská 1 nad stanicí metra Vltavská.

Superstudio nabídne více než 6000m² plochy určené pro prezentaci firem a designérů, módních návrhářů, škol a institucí. Součástí bude tradiční VIP lounge, refreshment zóna a informační centrum.

A v rámci superstudia už v těchto dnech vzniká expozice vítězných fotografií Akty X (http://www.aktyx.reflex.cz/), která bude oproti předešlým přehlídkám vybraných snímků o poznání zajímavější díky nové kombinaci graffiti, street artu a již zmíněných fotografií. A vedle velkých jmen pražského graffiti se přípravy výstavy účastní i Leviathan. Konkrétně jsme dostali do vínku vstupní místnost a schodiště vedoucí do nitra výstavy, která se bude skrývat nad kavárnou Design bloku.

Nedlouho po začátku design bloku na tyto stránky dorazí samozřejmě fotografie z otevření výstavy. Všechny srdečně zveme nejenom na výsledky našeho snažení a na graffiti malby ostatních, ale samozřejmě i na dokonalé fotografie vítězných fotografů…

Více informací o Design bloku naleznete na jejich oficiálních stránkách, nebo na http://www.designguide.cz/.

Po několika dnech se nám podařilo dát dohromady menší část fotografií z Freeze Festu 2010, který se konal v Milovicích, v bývalém vojenském prostoru. Během jednoho týdne se nám podařilo zrekonstruovat jeden menší baráček uprostřed dění festivalu a poté jsme měli možnost v průběhu dvou dnů hlavního programu provést naším prostorem přes pětset návštěvníků festivalu…

To je ve strašně krátké zkratce zhruba základní synopse toho, co se nám podařilo v Milovicích. Pokud jste četli náš předešlý příspěvek, tak vás pravděpodobně první odstavec nijak nepřekvapil…Ale teď už k tomu, co jsme si všechno zažili, jaký máme společný pocit z celé akce a kam se naše tvorba na základě této nové zkušenosti posunula.

Od pondělí jsme se snažili celý baráček zrekonstruovat natolik kvalitně, aby nejenom přilákal tvrdými grafikami na fasádách pozornost kolemjdoucích, ale aby je zaujmul i náš prostor vevnitř. Třeba natolik, aby se podívali později na naše stránky, nebo v nejlepším případě vyslovili svůj názor a následně se zamilovali do jedné z mnoha grafik a obrazů, které jsme konkrétně pro Milovice vytvořili…

A pokud můžu vyjádřit nezaujatě svůj názor, tak se nám tento záměr do velké míry podařilo vyplnit. Většinu návštěvníků jsme sami provázeli naší sporou expozicí, vysvětlovali jsme naší techniku, názory a s každou skupinkou nových lidí, nám přišel menší balíček jejich vlastních pohnutek a poznatků, které nám v mnohém pomohly. Především v jednom základním poznatku.

 Už skoro tři roky se snažíme vytvářet precizní street artové obrazy, ať už na zakázku, nebo pro účely graff jamů a výstav, ale téměř vždy jsme se všichni vnitřně shodovali na tom, že veškerá naše práce a přístup na jednotlivých dílech má svou zásadní cenu. Nejenom hmotnou, ale i pro nás do jisté míry citovou a zásadní. Proto většina děl, které jsme do této chvíle dokončili, existuje jen v jednom exempláři, který si hledá svého majitele, jenž by si k němu měl naleznout vlastní vztah. V Milovicích jsme si zkusili jednotlivé grafiky reprodukovat ve větším množství a náhle jsme zjistili, že existuje strašně moc lidí, kterým se naše umění líbí a kteří by si jej rádi odnesli i domů. Jen mají jeden základní problém (stejně jako většina populace, včetně nás na této planetě…) a tím jsou peníze, hmotné prostředky, které mohou na umění domů nebo kamkoli, dát. A tak jsme u ohně před galerií, došli k závěru, že by bylo rozumné, abychom začali vytvářet obrazy, které vy si prostě můžete dovolit koupit a mít pocit, že máte doma něco, co jste sami nalezli a co pro vás má nezanedbatelnou hodnotu.

Proto máme v příštích několika týdnech, měsících v plánu vytvořit širokou škálu portrétů a grafik za menší ceny, které bychom vám rádi nabídli. Chtěli bychom vám obrazy předávat osobně, spolu s komentářem, věnováním na druhé straně díla. Rádi vám je i zašleme poštou. Jediné, o co bychom vás rádi požádali, je fotografie obrazu na místě, kam jej upevníte. Abychom měli jistotu, že je ve správných rukou a na bezpečném a hezkém místě, kde nebude trpět…

Tak to je podle mého názoru docela zásadní krok někam dál ve street artu. Přikládám fotogalerii z celé akce, děkuju za fotky, které jsem nalezl na rajce.net a za ohlasy na nyx.cz. Další zprávy a vyprávění z Milovic dorazí na tyto stránky zanedlouho…